Byli jednou jedni šnečí rodiče. Bydleli na krásném paloučku, kterému šnečci říkali Ráj.  Právě včera se v rose objevilo sto malinkých vajíček, vajíček maminky Ulittky a tatínka Dobbyho. Vajíčka ležela nehnutě a byla vydána na pospas okolnímu světu. Maminka s tatínkem se jednoho dne odplazili pryč od vajíček, protože ucítili nebezpečí.

V dobu, kdy se Dobby s Ulittkou šplhali po skále, přiběhla na palouček liška a začala očichávat vajíčka. V tom se odněkuď přihnal zajíc a skočil si to přímo do vajíček a skoro všechny malé šnečky zabil. Liška skočila za zajíčkem, odrazila se a oba utekli. Vajíčka už byla všechna rozmačkaná a ani jeden šneček nepřežil. Nebo ano?

Pod lopuchem bylo zakutálené jedno vajíčko. Jedno ze sta vajíček, které se náhodou zakutálelo dál od sourozenců a to ho zachránilo. Takhle se tam válelo již dva dny. A jedndoho večera, když už svítil krásný úplňkový měsíc a osvítil celý palouček, vylíhlo se z toho vajíčka krásný malý šneček. Byla to šnečí holčička.(Pozn. Vím, že nemůže být šnečí kluk ani holka.) Vylezla přímo doprostřed paloučku a udiveně si ho prohlížela. Z lesa vystrčila hlavu srnka a řekla šnečátku: "Maličká, kdepak máš rodiče? Nebyli to Ulittka s Dobbym? Ty malá chudinko, včera je moje kamarádka viděla přejeté. Je hezké, že jses vylíhla zrovna o úplňku, ty malinká... jak se jmenuješ? No to je jedno. Dávej na sebe pozor, Luna ti svítí na cestu, alespoň vidíš." Malá šnečí holčička ale rozuměla jen slovu Luna a odvodila si od toho, že Luna je její jméno. Doplazila se k potůčku, ale lekla se kvákání žáby a zalezla do malinké ulitky, jenž měla na zádech. Vylezla až když zjistila, žejí žabka nic neudělá. Doplazila se až na okraj potoka a uviděla třpytící se hladinu. A co bylo nejlepší, uprostřed potoka plaval měsíc. "Dva měsíčky! Dvě Luny!"Pomyslela si, když si všimla i toho měsíce, který plul na nebi. Luna ale byla chytrý šnek a věděla, že nesmí skočit do vody.  Luna se chvíli plazila po okraji potůčka, až našla přístupné místo. Vlezla až k okraji potoka a napila se studené vody. Začala jí být zima a měla hlad a tak se obrátila a snědla kus trávy. S plným bříškem byla unavená a tak si lehla a brzy usnula. Začal koloběh šnečího života, krátkého, ale zato dobrodružného. Malou Lunu čekalo poznání světa...